Některé nebezpečné mýty o lásce a manželství

1. Mýtus – Pokud se dva mají opravdu rádi, tak se pak vždycky shodnou, a neexistují hádky.

Tato představa o lásce je skutečnosti dost vzdálená. Láska nemá prosto nic co do činění s „nedělní bábovkou, pokojem a radostí domova“. Jsou časy klidu, ale také časy plné konfliktů. Klid panuje jen po tu dobu, kdy každý dělá to, co od něj ten drahý očekává.

Lidé jsou příliš různí ve svých názorech a očekáváních na to, aby mezi nimi mohla panovat vždy jen shoda. Nějaká ta rozmíška není nic špatného. Právě naopak! Může dát vztahu nový vzlet a přispět k tomu, aby se oprášil letitý nános prachu. Vyjádření přání je právem a také povinností každého partnera. Pokud je nevznese, tak potom druhý neví, jak na tom je, a nemůže se s tím ani vypořádat.

Žádný z partnerů však nemá nárok na to, aby ten druhý naplňoval jeho přání. Má-li partnerství zůstat zachováno a má-li úspěšně fungovat, musí být každý z partnerů ochotný ke kompromisům a vycházet vstříc. Dobré partnerství žije z trvalé výměny vzájemného plnění tužeb. Plní-li se trvale jen přání jednoho partnera, vztah se rozbíjí. Partnerství lze přirovnat k zahradě. Je třeba o ni pečovat a sledovat, co potřebuje, aby nesla ovoce a přinášela radost.

„Tichá“ partnerství jsou podezřelá a nebezpečná, neboť se oba partneři ukolébávají jistotou, že vedou dobré partnerství. Většinou však již jeden partner vyslovil svou vnitřní výpověď a orientuje se navenek, anebo je nespokojený a nedává to volně najevo. Je možné, že jednoho dne dojde k explozi, které nikdo nerozumí: buďto se zhroutí nebo zdánlivě bezdůvodně vyprovokuje obrovskou hádku.

2. Mýtus – Když se už dva lidé vezmou, tak se ten druhý změní.

S touto nadějí se bere mnoho mužů a žen. Jen zřídkakdy se však naplní. Naopak. Manželství většinou odhalí ještě více vlastností, které někdo nemá zrovna rád.

3. Mýtus – Ve dvou je život hezčí a člověk je šťastnější než když je sám.

To může být, ale pravidlem to není. Problémy přicházejí zpravidla až poté, co se lidé vezmou. Manželství je jen samý rozkvět a pád, a radost a frustrace se navzájem střídají. Neočekávejte, že život bude automaticky hezčí a šťastnější jen proto, že někoho milujete. Případnější je zjištění: ve dvou se žije jinak než samotnému. Samotní máte tu výhodu, že můžete všechno provádět podle svých přání, ale nevýhodu, že se cítíte být ode všeho a příliš osamocení. Ve dvou můžete mít výhodu něco sdílet se svým partnerem, ale také tu nevýhodu, že musíte uzavírat kompromisy.

4. Mýtus – Na světě je jen jediný člověk, se kterým mohu být šťastná.

Faktem je: Lásku můžete zakoušet ke každému člověku, který Vám dává to, co chcete. Jestliže Vám partner přestane poskytovat to, co si přejete, pak ho také přestanete milovat. Potkáte-li někoho jiného, který Vaše přání splní, tak se do něj zamilujete. Je možné zamilovat se současně do více lidí než jednoho.

5. Mýtus – Když se dva milují, tak nikdy neudělají něco, co ten druhý nemá rád.

To pak není láska, ale diktatura a nesnášenlivost. Láska znamená, že člověk zohledňuje své i partnerovy potřeby a že sjednává kompromisy. Je důležité vědět, že fakt, že partner udělá něco, co se mně nelíbí, neznamená, že už mě nemiluje. Z jediného počinu nějaké osoby nelze nikdy usuzovat na její obecný postoj.

6. Mýtus – Jestliže mě můj partner miluje, dovede mi má přání vyčíst z očí.

Aby tohle dokázal, musel by mít Váš partner jasnovidné schopnosti: Aby poznal, co byste od něj rádi dostali, musel by umět číst myšlenky. Jelikož však takový není, musíte mu říci, co od něj očekáváte. Možná mu to budete muset říci i vícekrát. Vy a Váš partner jste příliš rozdílní, abyste jeden o druhém mohli vědět, co kdo má rád a co nikoli.

7. Mýtus – Můj partner mě dělá (ne)šťastným.

Nikdo Vás nemůže oblažovat, a nikdo Vás nemůže činit nešťastnými. Jen Vy si můžete působit štěstí, a jen Vy si můžete přivodit nešťastnost. To, co určuje, jak jste šťastní, jsou požadavky, které kladete na svého partnera. Jestliže Váš partner na Vaše požadavky nepřistoupí, pak není on na vině, že jste nešťastní. Nešťastní jste jen proto, že nedostáváte, co žádáte a o čem se domníváte, že to musíte bezpodmínečně mít. Jestliže neakceptujete, že něco nemusí jít podle Vás, budete pak jen zklamaní. Nejjistější cesta, jak si přivodit nešťastnost, je, něco vyžadovat. Je lhostejné, za jak důležité něco pokládáte, nemusíte to získat, a druzí Vám to nemusí poskytnout.